Popis služeb

• SQL Server Agent
  Funguje obdobně jako plánovač úloh ve Windowsech. Lze nastavit spouštění různých jobů – ať už ruční, či přes scheduler tohoto Agenta. Velmi často se nepoužívá, a proto nastavujeme Startup Type na Manual (měníme až v okamžiku, kdy budeme chtít používat).
• SQL Server Database Engine
  Jedná se o relační vrstvu, kde se budou nacházet fyzické databáze.
• SQL Server Integration Services 15.0
  Tato komponenta opět není využívána. Slouží ke tvorbě ETL procesů grafickou formou. Preferováno je ovšem tvořit ETL procesy pomocí Transact SQL jazyka. Ačkoliv se jedná o způsob náročnější na znalosti, výhodou je efektivnější provádění úprav a rozvoje řešení. Proto tedy i zde nastavujeme Startup Type na Manual.

Pozn.: Transact SQL vychází ze standardu SQL. Pouze je zakomponováno do prostředí MS SQL Serveru a doplněno o další konvence, příkazy, funkce apod.

• SQL Server Browser
  Je důležitou komponentou Serveru, protože je prostředníkem komunikace mezi ním a klientskými stanicemi. V momentě, kdy se chce uživatel připojit na Server, je nejprve zaslán dotaz právě na SQL Server Browser, kdy výsledkem je informace o portech, na kterých dostupné instance běží. Teprve poté je možné oslovovat konkrétní instance, ať už relační nebo olapové. SQL Server Browser má tedy dvě části – jedna se stará o komunikaci s relačními instancemi, druhá o komunikaci s olapovými. Obě tyto komunikace probíhají přes statické porty (TCP a UDP). Pokud tedy zákazník funguje přes udělování povolení konkrétním portům (namísto programu jako celku), je potřebné i tyto porty přidat na seznam povolených portů.

Na druhé záložce Collation vybíráme Czech. Většinou se přednastaví defaultně, ale přesto je dobré raději nastavení kontrolovat.

Přes tlačítko Customize ověříme NErozlišování malých a velkých písmen (vypnutý case-sensitive), avšak rozlišování písmen s háčky a čárkami (zapnutý accent-sensitive).

V dalším kroku je již konfigurována Database Engine. V první záložce Server Configuration specifikujeme administrátory Serveru. Zvolíme možnost Mixed Mode a vkládáme heslo pro sa účet, tj. server administrator účet (heslo pro tento účet používáme na všech projektech stejné).

Pozn.: V defaultním nastavení „Windows authentification mode“ umožňuje pracovat pouze s Windows účty. Druhý typ módu však v rámci relační vrstvy umožňuje práci i s vlastními SQL Server účty. Defaultním administrátorským účtem, tím relačním, je právě účet sa jako systém administrator. V olapové části umí Server pracovat vždy jen s Windowsovými účty. 

Dále níže vždy používáme tlačítko „Add Current User“, a zároveň běžně přidáváme i další administrátory.

Přes tlačítko Add přidáváme konkrétní osoby…

i lokální skupinu administrátorů. Nejprve však ověříme u typů objektů, že můžeme přidávat Skupiny, a poté Umístění konkretizujeme na lokální počítač. Následně již můžeme do názvu objektů vepsat administrators a přes tlačítko Kontrola názvů přepsat na přesné pojmenování.

V další záložce Data Directories řešíme adresáře. Pro program necháme defaultní umístění, měníme však umístění pro uživatelské databázové soubory, pro logy těchto databází a zálohy tak, jak jsme si předpřipravili.

Pozn.: Když posíláme nějaký dotaz či příkaz do objektu na Serveru, všechny kroky jsou zaznamenávány do transakčního logu databáze. V případě, kdy dojde k náhlému přerušení transakce (náhlé vypnutí Serveru), lze využít tyto logy při následném spuštění pro její recovery.

Na kartě TempDB nastavujeme opět předpřipravený adresář, tentokrát pro zálohy.

Pozn.: Zálohových adresářů může být i víc (pod různými disky).

Na záložce MaxDOP se dá nastavit omezení ohledně využitelných jader procesoru. Většinou necháváme beze změny a neměníme defaultní hodnotu. Ve výjimečné situaci lze ovšem nějaké omezení využít, pokud je Server sdílený i pro jiné partnery.

Využití paměti už ale omezujeme vždy (ačkoliv se jedná o nesdílený Server – pouze pro naše účely). V defaultu je přednastavena velká hodnota, která v podstatě umožní Serveru obsadit všechnu paměť. To je ovšem nežádoucí, neboť by pak Server mohl zabrat pro celý informační systém.

Poslední záložku FILESTREAM necháváme tak, jak je, a neměníme ji.

Na konci celé konfigurace můžeme v dalším kroku spustit instalaci.