Specifikace edice

V dalším kroku se volí specifická edice.

Při instalaci u zákazníka nejprve tedy zaškrtneme volbu „Specify a free edition:“ a zvolíme možnost „Evaluation“.

Upozornění: Instaluje se tzv. v evaluaci, tj. nevyplňují se zatím licenční klíče.  Na projektech se totiž v průběhu implementace může Server změnit, a proto se nesmí zalicencovat něco, co nebude finální. Zároveň existuje omezení frekvence přenosu licence na jiný Server (asi 90 dní). K zalicencování tedy dochází až v momentu, kdy je jisté, že daný Server už je finální.

Licenční klíč jinak bývá přímo obsažen v instalačním souboru Serveru (v adresáři x64 soubor DefaultSetup).

Pozn. Informace o edici Serveru je obsažen přímo v licenčním klíči. Proto je tento instalátor univerzální pro Standard, Enterprise i Developer edici.

„Evaluation“ edice je funkčností shodná s nejvyšší edicí (tj. „Enterprise“), avšak nevýhodou je omezená platnost 180 dní od okamžiku instalace. Pokud se do 180 dní nezadá licenční klíč, tak přístup do Serveru přestane fungovat (po restartu služby).

Co se týče dalších možností edic zdarma, tak „Developer“ je také rovný edici „Enterprise“. Nicméně tato edice je zdarma (cca od verze 2016) s licenčním omezením pouze na vývoj a testování s ním spojené. Nelze využít pro komerční účely.

 „Express“ edice není použitelná pro BNS. Má spoustu různých omezení už v relační části (velikost databáze, počtu využitelných procesorů atd.). Navíc zde vůbec nejsou analytické služby Serveru (pro olapové databáze). I přesto se s ní můžeme výjimečně na některých projektech setkat. Lze ji využít např. jako „meziúložiště“ dat.

Pozn. U starších projektů se lze ještě setkat s edicemi „Web“ či „BI“, avšak v nových verzích Serveru už tyto edice neexistují.

Pro zákazníky rozlišujeme dvě licencované edice „Enterprise“ a „Standard“. „Enterprise“ je plnohodnotná verze se všemi dostupnými funkcionalitami. Oproti tomu je „Standard“ sice levnější, ale o něco omezenější řešení. Omezení se mohou v různých verzích lišit. Např. ve starších verzích edice „Standard“ (do 2016) nebyla dostupná komprese databázových tabulek v relační vrstvě.

Především je potřeba dávat pozor při nastavování Serveru v evaluaci (před vyplněním licenčního klíče), kdy je v plánu instalace edice Standard. Edice „Evaluation“ nám totiž umožňuje nastavení v plné výši (jako u „Enterprise“). Pokud těchto nastavení využijeme, ale poté zalicencujeme Server pod edicí „Standard“, pak může Server padnout kvůli použití nepodporovaných funkcionalit. V tomto případě je potřebné otevřít nastavení Serveru někde jinde na „Enterprise“ či „Evaluation“ edici, a funkcionality, které jsou navíc, odstranit/přenastavit tak, aby odpovídaly edici „Standard“. A tedy až poté je možné Server zalicencovat.

Upozornění: Stejně jako je třeba dávat pozor při přenosu mezi různými edicemi, tak je nutné brát v potaz rozdíly mezi jednotlivými verzemi např. 2016 vs. 2019.

EXISTUJE NĚKDE SEZNAM ROZDÍLŮ MEZI STANDARD A ENTERPRISE EDICÍ?

Po výběru edice klikneme na tlačítko „Next“, odsouhlasíme licenční podmínky a opět pokračujeme dále.

V dalším kroku můžeme (ale nemusíme) zaškrtnout kontrolu updatu a pokračovat dále.

Pozn.: U zákazníků nebývá problémem stahovat instalační soubory z webových stránek Microsoftu přímo na Serveru. Pokud je to však zakázáno, lze z internetu lokálně stáhnout tzv. Cumulative Update Package (zkr. CU) a následně přenést k zákazníkovi na Server a spustit.

V tomto kroku se může stát, že vyskočí upozornění ohledně Firewallu. Toto upozornění je ovšem běžné a lze ho přeskočit.

Nyní budeme volit části, které chceme instalovat. V rámci Instance Features zaškrtneme „Database Engine Services“, které jsou základem relační vrstvy SQL Serveru.

Pozn.: Funkcionalita „SQL Server Replication“ se hodí v případě, kdy má zákazník více Serverů a chce se mezi nimi různě přesouvat. Jazyk „R“ v rámci „Machine Learning Services“ je programovacím a dotazovacím jazykem pro matematicko-statistické modely a analýzy.

Pokud popojedeme v nabídce níže, uvidíme část Shared Features (sdílené komponenty), kde nás pro zákazníky primárně zajímají klientské nástroje. Volíme tedy:

• Clients Tools Connectivity, která je zde tou stěžejní funkcionalitou. Ostatní už jsou volitelné, ale přesto je doporučené je nainstalovat.
• Integration Services, které se nevyužívají pokaždé, ale pro případ potřeby je lepší je rovnou nainstalovat. Např. se hodí na projektech, kde jsou data načítána pomocí webových služeb. Pomocí integračních služeb se pak dá otestovat funkčnost jednotlivých webových služeb, jelikož obsahují již přednaprogramované různé typy objektů.
• Client Tools Backwards Compability
• Client Tools SDK
• SQL Client Connectivity SDK

Pozn.: V průběhu času se Server vyvíjí a přibývá spousta nových funkcionalit (features), které ovšem nejsou pro BNS důležité. Samozřejmě ale není problém, nainstalovat si (případně doinstalovat později) oněch features více, pokud je zájem s nimi pracovat. Podle zaškrtnutých funkcionalit se může i měnit podoba průvodce instalací, tj. mohou přibýt nějaké kroky navíc.

Pokračujeme dále a pojmenujeme instanci jako „BNSI“

 

Upozornění: Pokud bychom ponechali možnost „Default instance“ (název MSSQLSERVER), tak ta běží na nějakém defaultním portu a při připojování na tento Server neuvádíme název instance jako takové, ale pouze název počítače. Oproti tomu pojmenovaná instance běží na dynamických portech. To znamená, že pokud by ve firewallu nebyl povolen program jako takový, ale pouze konkrétní port, tak při restartu Serveru (případně pouze služby) hrozí přesun na jiný port, což způsobí nepřístupnost z klientských stanic. Dostali bychom se na to jenom z klientského nástroje, přímo umístěném na tom databázovém serveru (tam se totiž používá technologicky zase trošku jiný typ přístupů než přes TCP port). Proto pokud zákazník nechce povolovat program jako celek ale pouze porty, je potřeba po ukončení instalace převést v konfiguraci porty na statické, aby mohl udělit povolení těmto konkrétním portům.

V dalším kroku instalace vybíráme účty, pod kterými služby běží. Z historie se zachovalo u všech služeb použití účtu NETWORK SERVICE i přesto, že už to dnes není best practise řešení. Samozřejmě by šlo i fungovat na defaultně předvytvořených účtech, případně u některých zákazníků běží služby pod doménovými servisními účty.